Na Papíře Baborák

O výstavě Ivan Baborák | na papíře


Ivan Baborák – Na papíře

4. 11. – 30. 11. 2014, výstavní prostor Mázhaus, vernisáž v pondělí 3. 11. v 17.00

V listopadu vás srdečně zveme do výstavního prostoru Mázhaus v Pardubicích na výstavu pastelů a kreseb Ivana Baboráka. Výstava nazvaná Na papíře bude slavnostně zahájena v pondělí 3. 11. 2014 v 17 hodin. Úvodní slovo Štěpán Málek.

Ivan Baborák

Narodil se v roce 1955 v Chrudimi. Do roku 1993 vykonával různá zaměstnání.  V roce 1990 se stal výtvarníkem Muzea loutkářských kultur v Chrudimi, s nímž externě spolupracuje dodnes.
V roce 1993 se stal členem Unie výtvarných umělců a začal se malbou živit na volné noze. Jeho tvorba si získala pozornost a přední místo mezi současnými výtvarníky, představil ji na mnoha výstavách nejen v naší republice, ale po celé Evropě. Ve dvanácti zemích světa vystavoval svá ex libris, jeho obrazy si mohli prohlédnout mimo jiné v Bruselu, Holandsku, Německu, Švýcarsku. Zabývá se malbou, grafikou a designem (např. autorského nábytku), napsal a vydal několik knih.

 

Výstavní prostor Mázhaus vás zve od 3. listopadu na výstavu pastelů a kreseb Ivana Baboráka – Na papíře.

 

Výstavní prostor Mázhaus, Pernštýnské nám. 3, Pardubice,
www.mazhaus.eu, mazhaus@kcpardubice.cz, tel. 777 922 909


Vyjádřili se k jeho dílu:

 

„Nejde zde o klasický detektivní příběh s jasným a pro diváka uspokojivým závěrem.  Baborákův příběh jeho obrazů je stylizován do postmoderní narativnosti. Rezignuje předem na očekávaný výsledek. Odmítá nás přidržovat u klasické myšlenkové linie. Ta je už oposlouchaná,… Nemá již co nového s d ě l o v a t. Naopak autorův příběh nás nutí při opakovaném pohledu k neustálým úhybům, cesta se nám tak z ničeho nic ztrácí v nedohlednu. Užuž máme pocit uchopení tvaru, a ten nám mizí a vzápětí zase ten stejný tvar vysvítá v konturách, které bychom vůbec neočekávali. Chybí tu pro nás jakási jednotící linie …; mřížka …; nebo chcete-li rastr. Tedy jinými slovy opora, podle které bychom uměli uspokojivě přečíst smysl autorova poselství. Ten nám však, jak jsem již naznačil, naše pokusy vědomě ztěžuje.
A dělá to, d á m y  a  p á n o v é, s velkým gustem.“

Petr Boleslav

 

„…Kdybych tuto myšlenku dál rozvedl po svém, trochu kacířsky, řekl bych, že umění by
v divákovi mělo navodit pocit synchronicity, vztahu mezi autorem a divákem, mezi obrazem
a divákem, i když nemůžeme předpokládat jakékoli kauzální pouto, tedy pocit kauzality, která klade důraz na mysl a podobnost, nikoli na příčiny, proces individuace, tedy s Jungem řečeno, proces sjednocení psychických struktur vedoucí k duchovní realizaci.

 

Vypadá to složitě a není zde ani na místě, vyjadřovat se jazykem analytické psychologie či hantýrkou kvantové revoluce – básník James Thompson to vyjádřil veršem: Nelze sáhnout
na růži a nevyrušit při tom hvězdu.

 

Vnímavý divák tohoto pocitu může dosáhnout i na výstavě obrazů Ivana Baboráka. A vidím
v tom smysl i poslání umělecké tvorby vůbec, poslání tak zřejmě vyjádřené zde publikovanými obrazy.“

Dr. Lubomír Filip Piperek